Jackie - část 1.

5. září 2017 v 18:02 | Admin osobně |  Creepypasty
Jmenuji se Jack Robson, ale přátele mi říkali Jackie. Býval jsem jako ty. Průměrný student na průměrné škole mezi průměrnými lidmi v průměrném městě. Velmi rád jsem četl creepypasty a rád jsem se bál. Každý den sem si alespoň jednu přečetl, nebo pustil od nějakého random youtubera.
Měl sem v té době jen tři koníčky: již zmiňované creepypasty, chemii a hudbu. Hudbu, tu sem měl ze všeho nejraději. Mohl jsem si jí celé hodiny pouštět a alespoň se tak na chvilku odreagovat, přejít do svého vlastního světa. V životě sem příliš štěstí neměl, tak mi dost pomohlo si třeba na dvě hodiny pustit Eminema s úvodní písničkou "Go to sleep" a nic nevnímat. Sluchátka sem měl v uších pořád a někoho to už štvalo. Pár kluků za třídy mě kvůli tomu také začalo šikanovat.
V hodinách chemie mi ale procházelo vše. Samozřejmě mě nejvíce bavili pokusy. Koho takaké ne. V tomto předmětu sem byl až nadprůměrně dobrý. Za celou dobu jsem neudělal jedinou chybu. Z tohoto důvodu mi také rodiče postavili domácí laboratoř.
Dost mě to překvapilo. Otec byl alkoholik a surovec. Bil mě a mou matku už od doby, kdy sem dosáhl třetích narozenin. Ale matka nebyla o nic lepší. Ve strachu z otce mě bila také. BOŽE JAK JÁ JE NENÁVIDĚL!!!!
Jednou jsem se vrátil ze školy a jako obvykle byl otec v hospodě a matka také. Zalezl jsem si do pokoje, zapojil reproduktory a připojil k mobilu. Jakmile začala hrát hudba, pustil jsem se do pokusů v laboratoři. Tento den byl pro mě osudný.

Začal jsem jako vždy přípravou materiálů a náčiní. Když sem zrovna přenášel svůj nůž z tvrzené oceli, uklouzl jsem nejspíše na jedné z nádob a pořezal se. Nejprve jsem si toho ani nevšiml. Po nějaké době mi do Petriho misky ukápla krev, kterou doposud zadržoval plášť. ten sem si sundal a dal ke špinavému prádlu. napadlo mě, že bych mohl dělat pokusy na krvy, tak jsem se do toho dal.
Kapaliny se v nádobách střídaly a mísily. Postupně se začala barva měnit na jednu a pak zase na druhou. Když se barva ustálila, šáhl jsem po misce s krví a připravil se na přelití. Tu reakci sem vůbec neočekával - při dopadu kapaliny na krev došlo k prudkému uvolnění energi - výbuchu. zbylá tekutina se mi dostala do rány a já okamžitě začal pociťovat účinky.
Nejprve to pálilo a pak se tento žár začal rozšiřovat po celém těle. V té agonii bolesti sem na sebe převrhl kádinku s kyselinou a ta začala rozežírat mé vlasy a část obličeje co zasáhla. Okamžitě se mě chopil pud sebezáchovy a já sáhl po nejbližším hadru, Stihl sem zachránit co se dalo. Žár způsobenyý kapalinou v ráně pomalu přecházel do nesnesitelných křečí. Celé téhle scéně dodávala brutální atmosféru metalová písnička řvoucí na celý pokoj. Po nějaké době jsem už bolest nezvládal unést a obraz zčernal.
Probudil jsem se v nemocnici s obličejem téměř celým zavázaným a ruka na tom byla podobně. Po pár dnech mě tam přijeli navštívit rodiče. Začali mi nadávat a vyhrožovat, až se mě otec pokusil napadnout. Doktoři však včas zasáhli a rodiče vyhodili. Jednoho z nich sem si dost oblíbil a on mě rovněž.
Jednou za mnou přišel, sedl si na postel a povídá:
,,Ty to doma asi nemáš zrovna lehký, co? "
,,To ne. Proč se ptáte?? "
,,Napodlo mě...no spíše mou dceru, jestli by si u nás nechtěl bydlet."
Tato věta mi na chvilku sebrala dech.
,,Emm...vaše dcera? Ona mě zná?"
,,Ale jistěže jo. Chodila tě sem hlídat když si byl v kómatu."
,,Em...aha...a opravdu bych mohl u vás bydlet??"
,,Pokud budeš chtít tak ano, adopční listy už mám zařízené. Mou dceru by to nesmírně potěšilo...mám takový dojem, že se jí líbíš" řekl a s ušklíbnutím vstal.
,,Tak to bych byl moc rád...."
Následujícího dne za mnou jeho dcera přišla. Jak se ukázalo, byla to má spolužačka, tudíž mi došlo, že bych i nadále chodil do té samé školy. To ale teď šlo stranou, jelikož se mi už pár let líbila. Byla to nejhezčí holka ze třídy a...a...já se jí LÍBÍM!!! Začali jsme si povídat a já samozřejmě z nervozity koktal.
Den za dnem, týden co týden mě navštěvovala až mě nakonec propustili do domácí léčby a já se k nim nastěhoval. Pokoje jsme měli hned vedle sebe. Samozřejmě sem si ho začal upravovat k obrazu svému.
Když sem se asi o týden později vracel ze školy s posměchem za zády kvůli obvazům na obličeji, ale krásnou dívkou, mou láskou, poboku čekalo v mém domě překvapení. Všechny mé věci (laboratoř, reproduktory, počítač, sluchátka) byli v mém pokoji.
Nesmírně nadšený sem svého nového otce objal a pak i svoji lásku. Co sem však čekal ještě méně byl polibek od Mischel.Byl to nejlepší den v mém životě. už jen proto že sme spolu začali doopravdy chodit.
Dny plynuli a já nikdy dřív nebyl tak šťastný. tento den se to všechno ale mělo změnit. Otec se rozhodl že mi už obvazy sundá. To co sem spatřil v zrcadle mě dodnes děsí v nočních můrách.
Polovinu obličeje sem měl rozežranou někde až na kost. Rty na této polovině chyběly a odhalovali zčernalé zuby. Víčka očí z části také chyběla a přesto, že oko bylo zšedlé, viděl jsem na něj. Vlasy jsem tam měl jen v pár zbývajících dlouhých pramenech a z obočí zbyly jn čtyři nevírazné chloupky. Celá polovina měla načernalou,místy jen zšedlou barvu. Prsty jsem si přejel po tváři. Byla umrtvená stejně jako zbytek hlavy. Vzpoměl jsem si na creepypastu Jeff the killer a řekl jsem si že se ze mě nesmí stát totéž.
V slzách jsem klesl na kolena a rukama si zakryl obličej. Nebrečel jsem kvůli vzhledu, ale kvůli strach o Mischel. Byla pro mě nejcenější věcí co jsem měl a teď jsem ji mohl stratit. Večer, když už byla tma, jsem šel do pokoje Mischel. Sedl jsem k ní na postel a pozoroval jak spí. V tu chvíli mi došlo, že ve tmě vidí na to jedno oko jakoo ve dne. Mischel sebou cukla a schodila tím deku. Zvedl jsem ji a přikryl jí Mischel. Ona se v tu chvíli probrala. Čekal sem hrozný výkřik, ale ona v této tmě naštěstí nic neviděla. Netušila že mám už sundané obvazy.
,,Jackie?? Co tu děláš, táta se bude zlobit!"
,,Ne, neboj, ví o tom. Ty si říkala že mě miluješ, viď??"
,,Jo, říkala. Budu tě milovat navždy Jackie. Proč se ptáš??"
,,To mě těší.....říkáš navždy?? A za všech okolností?"
,,Ano, si pro mě vším...."
,,Táta mi sundal obvazy."
,,To je skvělí, nebo ne?"
,,Mischel, pamatuješ se na Jeffa ? Nedávno jsem ti ho četl..."
,,Ten psychopat s rozřezanou pusou? Co zabil rodiče a bratra? Bože můj...proč se ptáš?? Co se stalo?? Neříkej že si...."
,,NE!! Neboj to jsem neudělal.... jak sem říkal, táta mi sundal obvazy a...ty ted nic nevidíš viď?"
,,Moc ne, jen tvůj obrys."
,,Teď rozsvítím, chci aby si věděla, žě si pro mě vším a já tě miluju nadevšechno...slib mi něco..."
,,Cokoli..."
,,Že nebudeš křičet."
,,Proč bych měla k...." přerušil jsem ji rozsvícením, po pár vteřinách si její oči zvykli na světlo a ona mohla mohla spatřit můj obličej, tedy spíše to co z něho zbylo. Nekřičela... jen se dívala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 No Face No Face | 5. září 2017 v 19:24 | Reagovat

Líbí se vám tento příběh? Chcete pokračování?? napište do "správa autorovi"

2 ┼Eleanore Samanthe Lune┼	| ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | | Web | 9. září 2017 v 18:38 | Reagovat

úžasné též píší horory a pasty

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama