Laughing Jackův původ - 2. část

5. října 2017 v 16:50 | creepypastapreklady |  Creepypasty
Následující noc Laughing Jack sledoval, jak maskovaný Isaac Grossman vydupal po schodech nahoru, nesoucí s sebou pytel s jeho nejnovějším hostem zmítajícím se uvnitř. Hodil tašku na jeho postel mučení s z ní se vyvalil mladý svázaný chlapec s roubíkem, pravděpodobně s věkem okolo 5-ti nebo 6-ti let. Isaac rychle rozvázal chlapcova pouta a rychle ho opět připoutal k ocelovému ráu postele. Potoky slz stékaly po chlapcově bezmocné tvářičce, když si Isaac připravoval své nástroje na pracovním stole. Isaac se vrátil nesouc pár rezavých kleští a bez váhání jimi uchopil chlapcův nehet na jeho pravém ukazováčku a pevně je upnul. Oči dítěte za začaly chvít, když začal mumlat přes roubík a prosil Isaaca, aby ho nechal jít. Isaac se ušklíbl a táhnul kleštěmi zpátky, takže ta bolestivě vytáhnul chlapcův první nehet.
Chlapec křičel i přes svůj roubík a svíjel se v bolestech na dřevěných deskách, z jeho prstu začala stříkat krev. Isaac se poté přesunul k chlapcovu prostředníčku a pevně chytil nehet rezavými kleštěmi. Znovu jimi trhl, ale tentokrát se odlomila pouze půlka nehtu. Chlapec vyjekl bolestí a škubal svými prsty, ze kterých tříštěla krev. Aby se nehet odloupl úplně, trhl kleštěmi ještě jednou. Nehet vytrhl, ale vzal s sebou i dost kožní tkáně. Dokonce i Isaac byl trochu znechucen pohledem na to, ale ne Laughing Jack, který jásal nad touto vzrušivou akcí, kterou pozoroval od své staré zaprášené krabičky.
Isaac se vrátil ke stolu a kleště vyměnil za obrovské železné kladivo. Potom došel k jedné noze mučící postele, kde chlapci držel jednou rukou jeho levou nohu. Zvedl kladivo vysoko nad hlavu, chlapec plakal a prosil o milost skrze jeho špinavý roubík a Isaac se vší silou udeřil chlapcovo holé koleno a to mu roztříštilo s hlasitým prasknutím kost na štěrk. Dítě se zmítalo v bolestech a pronikavými výkřiky se dusilo o látkový roubík přivázaný těsně k jeho obličeji.
Jak dítě bojovalo s intenzivní bolestí, Isaac položil kladivo na dřevěnou postel a vrátil se opět ke stolu, kde se vybavil dlouhým, ostrým nožem. Bez odkladu začal do dětského hrudníku vyřezávat slova "nesmyslný červ". Když skončil, chlapec byl sotva při vědomí. Isaac poklekl a zašeptal chlapci do ucha. "Toto se stane, když nějaké drzé děcko dělá ošklivé obličeje na ostatní..."
Oči dítěte se naposled naplnily slzami, když Isaac začal odřezávat kůži z jeho tváře, ale k Isaacovu překvapení byl chlapec stále při životě. Znetvořené dítě jen zíralo na Isaaca jeho velkýma kulatýma očima, které naplnily Isaacovo srdce hněvem a nenávistí.
"I BEZ OBLIČEJE JSI STÁLE STEJNÁ SRAČKA!!" zařval Isaac, zvedl kladivo od nohou postele a začal s ním tlouct chlapcovu lebku.
Mlátil do ní znovu a znovu, dokud z ní nezbylo nic jiného než kusy masa prolité hustou rudou krví s vytékajícími kusy mozkové hmoty. Z druhé strany pozoroval škodolibě Laughing Jack velké finále, které bylo podle jeho uvážení báječné.
Isaacovým dalším hostem byla slepá žena, kterou pozval na trochu čaje. Trvalo jí téměř 5 minul, než si uvědomila, že židle, na které seděla, byla vyrobena z lidských ostatků a dalších 6 jí trvalo než našla schody, že kterých stejně spíše spadla a dole křičela jako cvok. Isaac se rozhodl ukončit krutý vtip jednoduchým párátkem, kterým jí vypíchl oči z důlků.
Poté si přivedl malou dívku, kterou násilím přinutil sníst rozbité sklo před tím, než si z jejího břicha udělal boxovací pytel. Jak týdny ubíhaly, stále více nešťastných duší nacházelo svůj konec v Grossmanově podkroví, jeho šílená osobnost se stávala stále temnější a sadističtější a Laughing Jack se přizpůsoboval jeho chování i když hnil ve své staré zaprášené krabici... až do jedné velmi chladně prosincové noci.
Rezavé hřebíky držící polici zapomenutých tretek konečně povolily a celá police se svalila k zemi. Isaac zdola slyšel hlasité zadunění a rozhodl se vylézt do podkroví, aby to prozkoumal. Šel přes podlahu potřísněnou krví až ke spadlé poličce. Isaac smetl některé z tretek, které se po dopadu rozbily, až konečně narazil na hračku Jack-in-a-box z dětství. Isaac stěží poznal starou potrhanou krabičku, když z sfoukl oblaka prachu. Poté z nějakého důvodu uchopil rezavou kličku a začal s ní otáčet.
Ze staré opotřebované krabičky začala hrát dost falešná písnička Pop Goes The Weasel a když dospěla ke konci, Isaac s ní zazpíval poslední verš, "Pop Goes The Weasel...". Horní část krabičky se otevřela, ale nic se nestalo, byla prázdná. Isaac očekával víc, a tak krabičky hodil do koše s ostatními rozbitými tretkami. Když bordel uklidil, šel ke dveřím, že půjde dolů, ale byly zaseklé. Isaac tlačil, jak mohl, ale dveře se nehnuly. V tu chvíli uslyšel ten nejhrozivější chraplavý hlas volající zpoza něj.
"IsSsaAcCuU..." Isaacovi přejel mráz po zádech a postavili se mu chlupy na zátylku, když se pomalu otočil... Na druhé straně místnosti u koše stál děsivý Laughing Jack. Byl pouze černobílý, jeho rozcuchané vlasy visely v jednotlivých pramenech, jeho ostré, špičaté zuby zdobily jeho pokroucený úsměv a jeho paže visely dolů jako hadrové panenky s groteskně dlouhými prsty, které téměř poškrábaly podlahu.
Potom s krvemrazícím chraplavým hlasem proluvil ďábelský klaun. "Jak skvělé je být konečně volný!... Chyběl jsem ti Isaacu?" Isaac byl ochrnut strachem. "A-ale já myslel, že nejsi skutečný... že jsi byl jen VYMYŠLENÝ?!" vykoktal Isaac. Jack odpověděl dlouhým děsivým zakrákáním.
"Hahahaha! Jsem docela reálný chlapče... Ve skutečnosti jsem dlouho čekal, než nadešel tento den... Abych si mohl pohrát se svým nejlepším kamarádem na celý život... ještě. NAPOSLEDY!" Než stihl Isaac jakkoli odpovědět, Jackovy ruce se natáhly přes celou místnost a omotaly se Isaacovi kolem nohou.
Šílený klaun ho začal táhnout blíž a táhl ho k jeho vlastní mučící posteli, Isaac zarývával nehty do podlahy. Ignorováním všeho, Jack rychle popadl čtyři palce dlouhé železné hřeby z pracovního stolu, vbil je do Isaacových rukou a nohou a tím ho přibil k dřevěné mučící posteli. Isaac zavrčel bolestí a křičel na svého mučitele. "AAAH! JDI DO PRDELE! TY JEDEN ZATRACENÝ KLAUNOVSKÝ ŠÍLENČE!"
Laughing Jack se jen zasmál, když držel Isaacovu hlavu pevně na svém na svém místě a pravil: "Pokud nemůžeš říct něco pěkného, potom neříkej vůbec nic!" Jak vsunul své dlouhé, křivé prsty do Isaacových úst, uchopil jeho jazyk a vytáhl ho jak to jen šlo. Klaun poté sáhl na stůl pro dlouhý, ostrý nůž a začal Isaacovi pomalu odkrajovat jazyk. Když ho odhodil, Isaacova pusa se začala přeplňovat krví. Jack na to reagoval tím, že mu do krku strčil malou kovovou trubičku jako dočasný dýchací otvor. Již tady Isaac pociťoval obrovskou bolest, a tak pořádně zavřel oči, aby nemusel vidět hrůzy, které se ještě budou provádět na jeho těle.
"Ale no tak, nebude to žádná zábava, když se nebudeš dívat." řekl Laughing Jack žertem, ale Isaac měl své oči stále zavřené. Laughing Jack si povzdechl. "Jak myslíš." Jack poté násilně otevřel jedno z Isaacových očí. Opět natáhl svou velkou ruku ke stolu a vzal pár rybářských háčků. Jack pomalu propíchl konec háčku horním očním víčkem a propíchl mu i obočí, takže oko nemohl zavřít. Potom vzal druhý háček, propíchl mu spodní víčka a připevnil ho ke tváři. Jack toto zopakoval i u druhého oka, dokud háčky nezabránily Isaacovi propásnout jakoukoli akci. Laughing Jack poté vzal stejný nůž, kterým Isaaovi vyřízl jazyk a začal se soustředit na odstraňování jeho rtů. Jack odkrojil dva kusy masa z Isaacovy horní a dolní čelisti, a byly jeho zuby a dásně úplně vystavené.
"hm... vypadá to, že někdo nepoužíval pravidelně zubní nit..." pochechtával si Laughing Jack pod vousy, když došel zpátky ke stolu a popadl kladivo. Isaac se pokusil mumlat o milost, ale skrz jeho hrdlo se vydralo pouze chrčivé zasténání. Jack zvedl kladivo vysoko do vzduchu a s pokřivený úsměvem uděřil Isaaca do zubů, které se s hlasitým prasknutím rozbily na kousky jako keramika. Jack pustil kladivo a začal křičet smíchy, jak roztrhl Isaacovu košili. Vzal nejostřejší nůž a rozřízl Isaaca od hrudi až po břicho. Isaac zasténal nad ostrou a palčivou bolestí, když černobílé monstrum zajelo svými prsty pod kůži Isaacovi hrudi a vytáhl ji opět zpět, než začal se svou hrůzostrašnou pitvou.
Prvně mu začal Jack vytahovat střeva stejným způsobem, jakým kouzelník vytahuje spoustu barevných kapesníků z kapsy. Poté si kousek střev odřízl a jeden konec si přiložil ke svým černým rtům a začal do nich foukat vzduch. Když byly dostatečně nafouklé, vytvaroval je do tvaru pudla a hlasitým smíchem zvolal "Umím také tvarovat žirafy!" Isaac byl stále v bolesti a šoku, když klaun položil morbidní balonek vedle jeho hlavy.
Jako další trik sáhl Laughing Jack hluboko do Isaacovy břišní dutiny a vytáhl jednu z jeho ledvin. Chvíli ji držel v ruce a pak se pomalu otočil ke svému připoutanému příteli, pokrčil rameny a pravil, "Ledviny opravdu nejsou moje věc..." hodil ji stranou, když si ale všiml, že Isaac začíná umírat.
"To už jsi unavený? Proč, zrovna jsme u velkého finále!" vykřikl Laughing Jack a sáhl do kapsy pro adrenalinovou jehlu. "To by tě mělo dostatečně posilnit." vykřikl Jack a zabodl jehlu do Isaacovy sítnice a vstříknul tekutinu do jeho pravého očního důlku. Jack zavrtěl a protlačil jehlu hlouběji do kamarádovi oční bulvy. Se zlověstným úsměvem vytáhl Jack jehlu ven a s ní i oko. Isaacovo pravé oko teď viselo ven z jeho bulvy a drželo se jen za oční nerv.
Jack se ušklíbl. "No, teď když mám tvou plnou pozornost..." Zákeřný klaun zvedl svůj dlouhý ukazovák a udělal jím díru do Isaacova žaludku. Jack sklonil svou havu k otevřené hrudní dutině a otevřel dokořán ústa. Během několika sekund z Jackova jícnu vylezlo pár švábu a přelezli do Isaacovi hrudě. Každý z nich si začal dělat cestičku k díře v Isaacově žaludku, dokud ho zcela nenaplnili. Když byl jeho žaludek brouky naplněný, začaly mu lézt do krku a začali vylézat z jeho pusy a nosní dutiny.
Isaac byl jen kousek od smrti, když jeho mučitel poklekl vedle něj a pravil mu do ucha. "Bylo to s tebou super chlapče, ale vypadá to, že náš společný čas se blíží ke konci. Ale není třeba slz, mám v plánu rozšířit své přátelství i k ostatním osamělým dětem světa!" Když to Laughing Jack dořekl, sáhl do Isaacovi hrudi a vytáhl mu ještě stále bijící srdce.
Život z něj pomalu utíkal na té chladné dřevěné posteli, isaacovi se promítl celý život před očima. Viděl svou matku, svého otce, internátní školu, své oběti a poslední myšlenka, která proletěla jeho myslí, byla na ty zvlátní Vánoce, kdy se probudil a u postele mu ležela krabička, která obsahovala jeho úplně prvního kamaráda.
Říká se, že když policie konečně našla Isaaca Grosmannovu prohnilou, červy prolezlou mrtvolu o týdny později jednoho vánočního večera a i když byla jeho tvář zbita a roztrhána na kousky... tak téměř vypadal... šťastný.


 

Laughing Jackův původ - 1. část

4. října 2017 v 21:06 | creepypastapreklady |  Creepypasty
Jsou Vánoce v sněžném přelomu 18. a 19. století v Londýně a v malém domku na kraji města žil osamělý, 7 let starý kluk jménem Isaac. Isaac byl smutné dítě bez kamaráda, který by se k němu hlásil. Zatímco většina dětí trávila čas s jejich rodinami a napjatě čekaly, až budou moct rozbalit dárky umístěny pečlivě pod krásně vyzdobeným vánočním stromečkem, malý Isaac trávil většinu tohoto svatého času v jeho prašném, studeném pokoji na půdě. Isaacovi rodiče byli velmi chudí, jeho matka byla přísná žena, která zůstávala doma a vyučovala Isaaca.Jeho otec pracoval dlouhé hodiny ve městě v Londýnském přístavu, aby podpořil jeho rodinu, i když velká část jeho příjmů šla na nákup a následnou konzumaci alkoholu po jeho směně. Někdy přišel domů opilý poté, co ho vyhodili z každého baru v Londýně a začal křičet na svoji ženu, Isaacovu matku.
Občas se to vystupňovalo až k násilí a velmi surově ji zbil, a poté, když byl hotov, se na ni vrhl v sexuálním vzteku . A tak se tak stalo, že i tato noc byla právě takovou. Isaac pouze zůstal klidný, chvěl se pod dekou, dokud hlasité výkřiky a rány neustaly. Jakmile chudák vyděšený Isaac mohl usnout, zdálo se mu, jaké by to bylo mít kamaráda, se kterým by si mohl hrát, takže by se mohl smát a být šťastný i mezi ostatními dětmi Londýna. Naštěstí pro malého Isaaca nastala tento vánoční den změna, když si jeho samoty všiml strážný anděl, který pro malého londýnského chlapce vyrobil speciální dárek.
Jak slunce vyšlo toho vánočního rána, otevřel Isaac oči a našel divnou dřevěnou krabičku ležící u nohou jeho postele. S vykulenýma očima v úžasu koukal na barevnou, ručně vyrobenou krabičku a přemýšlel, kdo ji tam mohl nechat. Nebyl zvyklýdostávat dárky, hlavně hračky. Jediné hračky, které kdy Isaac měl byly ty, které našel pohozené na ulici nebo smeteny do odpadu. Isaac se pošoupl ke kraji postele až k jejím nohám před záhadnou krabičku a oběma rukama ji zvedl. Krabička byla malovaná krásnými styly a byly na ní vyřezané obličeje veselých klaunů . Na krabičce byla cedulka, která říkala pouze "PRO ISAACA". Na vrchu krabičky byl vyryt text.
Isaac přihouřil oči a nahlas vyslovoval vyrytá slova: "L-laugh-ing-J-Jack-in-a-b-box…" zastavil se. "…Laughing Jack-in-a-box?" Isaac již slyšel o hračce jménem Jack-in-a-box, ale nikdy o hračce se jménem Laughing Jack-in-a-box. Jeho mysl byla plná zvědavosti, jak chytil kovovou kličku. Začal točit kličkou a v rytmu otáčení začala hrát písnička Pop Goes The Weasel. Jak se písnička dostala k jejímu konci, Isaac s ní společně zazpíval " Pop Goes The Weasel", ale nic se nestalo. "Je to rozbitý..." Položil krabičku zpátky ke kraji postele a docupital ke svému šatníku, kde se z jeho špinavého oblečení na spaní převlékl do denního potrhaného oblečení.
Najednou Isaac uslyšel chrastivý, hlasitý zvuk od postele za ním. Otočil se a viděl šíleně třesoucí se krabičku. Poté se bez jakéhokoli varování horní část rozletěla v průvodu barevného kouře a konfet. Isaac si promnul oči a nevěřil svým očím. Jakmile se kouř rozehnal, stál tam vysoký, hubený klaun se zářivě červenými vlasy, špičatým, duhově zbarveným nosem a opeřenými rameny zdobící jeho klaunovské oblečení.
Pestrobarevný klaun rozpřáhnul ruce a vzrušeně zvolal. "Pojďte, pojďte všichni! Ať už malí, nebo velcí! Abyste viděli toho nejlepšího klauna na světě! Jeden, jediný, Laughing Jack-in-a-box!!"
Isaacovi oči se rozzářily. "K-kdo jsi?" zeptal se. Barevný mužík sestoupil z postele a se šťastným úsměvem řekl: "Jsem rád, že ses zeptal! Jsem Laughing Jack, tvůj nový kamarád NA CELÝ ŽIVOT! Jsem kouzelný, nikdy se neunavím hraním, hraji na akordeon a vyvíjím se a přizpůsobuji tvé vlastní měnící osobnosti... Jinými slovy, co máš rád ty, mám rád taky!" Isaac se podíval na záhadného klauna. "M-my jsme... přátelé?" vykoktal ze sebe.
Jack se podíval na chlapce a přimhouřil obočí. "PŘÁTELÉ? Jsme NEJLEPŠÍ přátelé! Byl jsem speciálně vytvořen, abych byl tvým ne-moc-imaginárním kamarádem, Isaacu." Isaacovi spadla čelist. "Ty znáš mé jméno?"
Jack se zasmál. "Samozřejmě, že znám tvé jméno. Vím o tobě všechno! Chtěl by sis zahrát hru Já Špion?"
Isaac se usmál od ucha k uchu. "OPRAVDU? Můžeme hrát hry? To bych MOC rád! Já-... Oh."
Pozastavil se. "J-já nemůžu... musím jít dolů za matkou, aby mě učila a dala mi domácí práce." Jeho úsměv se vytratil do výrazu zklamání.
Jack položil jednu ruku na Isaacovo rameno a se zahřívajícím úsměvem řekl: "To je v pořádku! Budu tu na tebe čekat, až se vrátíš." Isaacovi se vrátil úsměv a podíval se na svého nového přítele. V tu chvíli uslyšel matčin pronikavý hlas zezdola.
"Mno, musím jít. Uvidíme se později, dobře, Jacku?" řekl, když se vydal ke dveřím.
Jack se usmál. "Jasně, dítě. Jo, a Isaacu."
Isaac se otočil zpátky na Jacka, který na něj mrknul a řekl: "Měl by ses usmívat častěji. Sluší ti to."
Isaac se radostně usmál, když se otočil a vyšel ze dveří.
Celý den Isaac vyprávěl své matce o tom úžasném barevném klaunovi, který vyšel z kouzelné krabičky, která se objevila u nohou jeho postele. Jeho matka však tomu nevěřila ani slovo. Nakonec se mu jí podařilo přemluvit, aby s ním šla do jeho pokoje a mohla tak Laughing Jacka vidět na vlastní oči. Vyšli po schodech nahoru a Isaac otevřel dveře do svého pokoje.
"Vidíš mami? Je přímo ta-" Isaac se zarazil a prozkoumával svůj pokoj, ve kterém nebyl už ani kouzelný, tančící klaun, ani záhadná dřevěná krabička. Jeho matka nebyla překvapena. Podívala se na Isaaca tak, že se mu roztřásla kolena a začalo se mu dělat špatně.
"A-ale mami... Byl-" SMACK! Isaacova matka dala svému synovi pořádnou facku na tvář. Jeho oči se naplnily slzami, rty se mu začali třást a cítil, že se brzy zhroutí.
"TY JEDNO HLOUPÉ, DRZÉ DÍTĚ! Jak se OPOVAŽUJEŠ lhát mi o takové dětské pitomosti! Kdo by se chtěl kamárádit s takovým nepoužitelným červem, jako jsi ty? Po celý zbytek večera zůstaneš tady ve svém pokoji a nedostaneš večeři...Co řekneš teď, ty nevděčný darebáku?" Isaacovi se podařilo potlačit knedlík v krku, aby mohl zamumlat odpověď. "D-díky mami." Jeho matka se na něj na chvíli zamračila a poté s odporem k němu odešla.
Isaac poklekl a zabořil svůj obličej do strany postele. Potoky slz začaly stékat po jeho tvářích, když začal plakat. "Copak se děje kámo?" ozval se hlas. Isaac se podíval na kraj postele, kde už vedle něj opět seděl Laughing Jack. "K-kde jsi byl?" zamumlal Isaac. Jack projel Isaacovi vlasy, aby ho utišil. "Skrýval jsem se... Tvoji rodiče mě nemůžou vidět... Jinak by nám nedovolili si spolu hrát." Isaac si utřel slzy.
"Podívej, kámo, promiň, že jsem se musel skrýt, ale vynahradím ti to! Protože dneska budeme hrát hry a budeme mít spoustu zábavy!" řekl Jack, když se usmíval.
Isaac se koukl na svého barevného kamaráda a tiše přikývl, když se v koutcích jeho úst začal tvořit úsměv. Tu noc hráli Laughing Jack a Isaac spousty zábavných her. Jen s mávnutím ruky přinutil všechny Isaacovi cínové vojáčky k pohybu a pochodovali kolem místnosti. Isaac byl ohromen, když viděl jeho hračky, jak se samy od sebe začaly pohybovat po jeho místnosti. Poté si Laughing Jack a Isaac vyprávěli strašidelné duchařské historky. Isaac se Jacka zeptal, jestli není duch, ale vysvětlil, že byl spíše něco jako kosmická entita svého druhu. K ránu Jack sáhl do kapsy a vytáhl spousta chutných cukrovinek. Isaac byl okamžitě v extázi, jakmile ochutnal jednu, protože ještě nikdy neměl nic tak sladkého. Isaac měl tolik zábavy a smál se tolik, že to vypadalo, že se věci obrací konečně na jeho stranu... Alespoň do incidentu, který se stal o 3 měsíce později...
Ten den bylo v Londýně příjemně teplo a slunečno, což byla taková rarita. Takže s pomocí ne-tak-vymyšleného kamaráda byl Isaac schopen dokončit své domácí práce rychleji, takže potom mohli jít ven a chvíli si hrát. Věci začaly velmi primitivně, duo si za domem hrálo na piráty, když v tom Isaac zahlédl sousedovic kočku vkrádající se do jejich zahrady.
"YEARGH! NEPŘÍTEL NA PRAVOBOKU!" Vykřikl Isaac, uchvácen fantazií a představivostí.
"Yo ho! Já ho dostanu, kapitáne Isaacu!" zvolal první důstojník Jack s jeho nejlepším pirátským přízvukem. Laughing Jackova ruka se natáhla přes celou zahradu a popadla nic netušící kočkovitou šelmu, která začala rázně bojovat.
"Nenech ho utéct, Jackie, nebo se projdeš po prkně!" zaantagonizoval Isaac.
Jack kočku přimáčkl víc k sobě a jeho paže rostla a rozšiřovala se jako anakonda, jak se ovinula kolem lstivé kočky, když bojovala o holý život. Jackova ruka zvíře stále mačkala a vypouštěla mu vzduch z plic. Jak kdysi nevinnému domácímu zvířátku začali lézt oči z důlku, ozvalo se hlasité SNAP! Jack rychle pustil zvířátko ze svého sevření a to okammžitě spadlo na zem. Nastalo mrtvolné ticho, jak oba pozorovali nynní mrtvé, pokroucené a zlámané tělíčko kočky. Ticho nakonec prolomil bouřlivý smích.... původem od Isaaca...
"AHAHAHAHA Wow! Myslím, že kočky opravdu NEMAJÍ devět životů! AHAHAHA!" Isaac měl od smíchu plné oči slz.
Laughing Jack se začal taky smát. "heh heh. Yeah... Ale nebudeš mít malér, jestli tvoje matka najde vaši sousedovic kočku u vás na zahradě?" Isaacův sích rázem utichl.
"Ale ne! Máš pravdu! Um... tak jí... prostě hodíme zpátky k sousedům na zahradu?!" Isaac zpanikařil, popadl nedalekou lopatu, nabral na ní zlámané tělíčko kočky a hodil jí zpět k sousedům na dvůr. Potom rychle oba vyběhli zpět do Isaacova pokoje.
Přibližně po hodině to přišlo. Uši trhající křik Isaacovi matky volající jeho jméno se ozvalo zezdola. Ani Jack, ani Isaac neřekli ani slovo, když se Isaac sám plížil dolů a vyrovnal se se sebehorším osudem, který ho čekal. Jack slyšel zezdola hodně křiku, ale nedokázal určit, o čem se mluvilo. Po asi 30-ti minutách přišel uslzený Isaac zpět do místnosti.
"No?" zeptal se Jack nervozně. Isaac jen zíral do země, když promluvil. "Já... Snažil jsem se jí vysvětlit, že jsi to byl ty, kdo té kočce ublížil... Nevěřila mi... řekla, že nejsi skutečný..." Jack zesmutnil, protože věděl, že to byla jeho vina.
Isaac použil rukám, aby si otřel slzy. "Jsem posílán do internátní školy... odjíždím dnes večer... a nemůžeš jít se mnou..." Laughing Jackův výraz se změnil ve výraz šoku. "Co?! J-já nemůžu jít? A kam půjdu já?" Isaac neodpověděl, ale jen ukázal na krásně malovanou krabičku, ze které jeho přítel pocházel.
"Zpátky tam? Ale to se nebudu moct dostat ven dokud..." Jack se zastavil. Isaac se podíval na svého jediného přítele se slzami tekoucími po jeho tvářích. "Jacku... Slibuju, že se pro tebe vrátím co nejdříve budu moct!" Jack se podíval na krabičku, a pak zpátky na Isaaca. "A já tu budu čekat na tebe, kámo." Jack se usmál a po tváři se mu skutálela slza. Šel ke krabičce a s oblakem kouře se vtáhl zpět, nemohouc se osvobodit, dokud krabičku znovu někdo neotevře.
Tu noc byl Isaac poslán do internátní školy. Poprvé za svou existenci Laughing Jack pocítil, jaké to je být sám. I když byl uvězněný ve své krabici, mohl vidět věci, které se děly okolo krabice, takže každý den čekal na návrat svého kamaráda a každý den byla místnost starší a zaprášenější. Jeden Laughing Jackův cíl bylo být Isaacovým přítelem do konce života a čekat, dokud se Isaac se svým zvláštním přítelem den po dni, měsíc po měsíci, nesmíří. Isaacovi rodiče stále žili v tom domě, ale nikdy nešli do jeho pokoje nahoru. Jediné chvíle, kdy o sobě dali vědět bylo tehdy, když je Jack slyšel spolu bojovat. Jackův život se proměnil v osamělost a zklamání. Jak léta plynula, Jackovy kdysi zářivé barvy se začaly ztrácet, až zůstala pouze černočerná temnota a ostře bílá prázdnota. Uzavřen sám... ve věčnosti a beznaději.
13 let uplynulo a Isaacův otec se vrátil domů zvláště opilý a opět se začal hádat se svou ženou jako obvykle. Věci opět vyvrcholily až k fyzickému násilí, avšak tentokrát se již znovu nezvedla. Isaacův otec zbil svou ženu na krvavou kaši a dalšího dne by odsouzen k oběšení. S oběma rodiči mrtvými toto pro nynní 20-ti letého Isaaca znamenalo, že zdědil tento starý zaprášený dům, kde strávil první polovinu svého dětství. Laughing Jack byl docela překvapen, když slyšel kroky svého strarého kamaráda jdoucí po schodech nahoru do podkroví poprvé za 13 let, ale nebylo to znovusetkání, ve které Jack doufal.
Isaac vypadal... jinak. Nejen že byl starší, ale také měl ve tváři takový ponurý výraz. Už to nebyl ten nadějný, mladý chlapec, kterého Jack před lety znal. Jack netrpělivě očekával, než ho Isaac osvobodí z vězení, ve kterém byl po tolik let, ale Jackova krabička stále ležela nedotčena a nepovšimnuta na polici v rohu místnosti spolu s dalšími zaprášenými, nechtěnými tretkami. Isaac úplně zapomněl na svého starého přítele, zamítnutého jako výplod jeho ranné fantazie. Laughing Jack překvapivě pocítil... nic. Byl dutý, 13 dlouhých let ho proměnilo v chromatického klauna se schránkou ze smutku a sebelítosti. Jack zůstal ve své krabičce, bezbarvý a bez emocí.
Další den šel Isaac do práce, pracoval jako čalouník, dělal opravy nábytku pro lidi Londýna. Jack čekal v zajetí. O několik hodin později se opilý Isaac vrátil domů a klopýtal po schodech nahoru, ale tentokrát měl s sebou kamaráda. Byla to slečna, kterou si Isaac přivedl z baru. Byla krásná, s vlajícími blonďatými vlasy, safírově modrýma očima a úsměvem, po kterém by roztálo každé srdce. Laughing Jackova pozornost byla zaměřena na Isaacova hosta. "Kdo je to? Nový kamarád? Proč by Isaac potřeboval nové kamarády? Myslel jsem, že jsem Isaacův jediný kamarád." pomyslel si Jack v rámci jeho pekelného vězení. Isaac a jeho ženská přítelkyně si spolu sedli na posteli a začali si povídat o životě v Londýně. Isaac řekl vtip o počasí a oba se zasmáli.
Laughing Jack zasyčel závistí nad Isaacovým novým přítelem. Isaac i dívka se podívali jeden druhému hluboko do očí, naklonili se a políbili se, spojili své rty a začali vířit svými jazyky v ústech toho druhého. Jack byl zmaten tímto podivným zobrazením lásky, protože nikdy předtím líbání neviděl. Jak líbání začalo být více intenzivnější, Isaac přejel pod šaty po dívčině stehně, ale jeho host jeho ruku pouze odtáhl od svého těla. Isaac byl však vytrvalý, a tak přejel pod sukní její hladké stehno a tentokrát položil jednu ruku na její hedvábné spodní prádlo. Dívka začala být s Isaacovámi sexuálními pokroky nervozní, a tak ho odstrčila dřív a dala mu pořádnou facku přes tvář. Když se na ní podíval, potemněly mu oči a jeho opilecká vášeň se rázem proměnila v chlastem posílený hněv. Ženě se rozbušilo srdce, když viděla Isaacův vztekem vařící se obličej.
"HLOUPÁ DĚVKO!"zakřičel Isaac, když vrazil svou pěst do její tváře. Laughing Jack vytřeštil oči, když viděl vodotrysky krve tryskající z dívčina nosu. "Co je toto za hru?" Jackovi oči byly panenské, nikdy neviděl násilí naživo. Isaac sevřel dívčino zápěstí jednou rukou a druhou jí strhl kalhotky.
Vyděšená dívka se snažila bránit, ale Isaac ji přemohl. Divoce jí začal masírovat prsa, než jí chytil za vlasy a vsunul svůj jazyk až téměř do krku vzlykající dívky, která odpovídala kousáním jak jen mohla. Jack to celé sledoval vytřeštěnýma a zvědavýma očima, když jeho starý přítel uvolnil svou novou hračku a sevřel ústa, která se mu začala plnit teplou, červenou krví. Vyděšená dívka spadla z postele a dopadla na zem, když utíkala k východu. Isaac rychle vyrazil kupředu a byl schopen chatit svou prchající hračku za kraj šatů.
Sahajíc jí na záda nad ní převzal kontrolu a sáhnul po svícnu na nočním stolku, kterým poté vší silou praštíl do dívčiný zadní části hlavy, která se rozletěla na kousky jako zralý meloun. Místnost se potřísnila dívčinou krví a její tělo se pár sekund ještě svíjelo na podlaze, než se přestalo hýbat úplně. Krev byla všude, dokonce se pár kapek dostalo do Laughing Jackovy krabice, který si užíval podívanou. Poprvé za 13 dlouhých let se Jackovi na tváři začal tvarovat úsměv a najednou se skrz jeho studené rty ozvalo zachichotání, a pak další a další, než Jack začal doslova kdákat a výt smíchy.
"Jaká úžasně fascinující hra!" pomyslel si Jack, když sledoval zlaté vlasy bezhybné dívky zabarvující se rudou krví.
Jak se adrenalin v Isaacovi ztlumil, uvědomil si, že bude potřeba se zbavit těla. Zvedl dívčinu mrtvolu, svalil jí na postel, a poté opustil místnost zavřením a uzamknutím pokoje, než odešel z domu. Vrátil se téměř o celý den později a opět vstoupil do pokoje a nesl s sebou železný odpadkový koš a jeho pytel s věcmi na čalounění z práce. Poté uklidil vše z dřevěného stolu u zdi naproti dvěřím, a poté vzal z postele krvavou mrtvolu a dotáhl ji doprostřed místnosti. Toto nejenom poskytlo Isaacovi prostor k práci, ale také to dalo Laughing Jackovi místo do první řady na celou podívanou. Jack s velkým úsměvem sledoval, jak Isaac hrál novou hru se špinavou mrtvolou. Poté, co Isaac vše nastavil, dal se do práce.
Prvně vyndal obsah černého sáčku na nářadí na stůl za ním. Sortiment nožů, kladiva, kleště a další pomůcky byly nynní před ním vystaveny. Prvně zvedl zakřivený čalounický nůž, kterým pečlivě stáhnul kůži z těla. Ta byla poté dána na stojany, aby se natáhla a byla z ní opracovaná kůže. Jakmile jí dal na místo, pomocí ruční pily odřezal ruce, nohy a hlavu, a narušil tak několik rodin červů v tomto procesu. Po naplnění odpadkového koše bělidlem a dalšími ohavnými chemikáliemi, ponořil do něj končetiny, dokud nebylo maso odstraněno z kostí. Isaac vylovil kosti z mrtvolné šťávy a položil je na stůl a poté, pod rouškou noci, vzal koš ven a vysypal ho Londýnské kanalizace, odkud se to dostalo do přístavu.
Po další 3 dny Laughing Jack s úžasem sledoval, jak inspirovaný Isaac vytvořil z kdysi lidské anatomie groteskní, ohavné křeslo. Stehení kosti byly zadělány do zadních noh židle, zatímco bérce a chodidla byly samozřejmě stále připojeny a byly zadělány do předních nohou židle. Dřevěný rám byl použit jako základna a podpěra židle, ale okraj podkladu byl vytvořen pomocí páteře. Kosti ruky byly použity jako opěradla pro ruce, na některých místech zpevněny pár žebry.
Nynní kožovité maso bylo ušito jako sedadlo a opěradlo židle a zlaté vlasy byly spletené do podšívky k základně. Na vrcholu křesla byla umístěna lebka, která kdysi patřila dívce se zlatými vlasy, safírovýma očima a úsměvem, po kterém roztálo každé srdce. Isaac byl se svou prací docela spokojený a na Laughing Jacka zapůsobila hluboká kreativita jeho starého přítele. Po této noci se Isaac nikdy více nedotkl ani jedné kapky alkoholu a nynní měl mnohem více morbidní žízeň.
V následujících týdnech provedl Isaac pár zlepšení ve své dílně hrůzy. Z postele sundal matraci a místo ní dal řadu silných dřevěných prken a poté přidělal na dno a strany pouta pro ruce a nohy. To znamenalo, že mohl bavit své hosty bez toho, aniž by se pokoušeli o nějaký beznadějný útěk. Isaac potřeboval pouze poslední věc, než mohl naplánovat další groteskní party. Pracoval na tom celý týden, celý týden to ručně vyřezával ze dřeva.
Poté, co byl aplikován nátěr bílé barvy, bylo Isaacovo dílo hotovo. Byla to dřevěná maska připomínající něco, co by se dalo nosit na benátském maškarním plese. Mělo to svraštěné obočí, dlouhý, jakoby trollí nos a umožňovalo mu to vehnat strach do srdcí jeho milovaných hostů. Se svou kompletně novou tváří a místností proměněnou v krvavé vraždící místo, byl konečně čas pro Isaaca Lee Grossmana, aby přivedl dalšího kamaráda.

Dům panenek

4. října 2017 v 20:21 | EleanorVampire |  Creepypasty
Kdysi zde žil jeden starší muž se svou ženou a svými pětmi děti. Měli tři dcery a dva syny ty byli dvojčata. Eleanor byla nejstarší, Belatrix byla prostřední a Luciana nejmladší. A Dan s Wanonem byli nastejno. Bydleli zde celý život. Dům koupili když jeho žena byla těhotná a čekala své první dítě- Eleanor. Dům už v té době byl tak dvěstě let starý. Odstěhovali se z města do tohoto pustého domu. Tehdy byl zarostlý břečťanem a hned u něj je malý indiánský hřbitov. Líbil se jim. Jeho žena Norwael chtěla mít klid od městského ruchu. A toto jí vyhovovalo. Už přes čtyřicet let v něm nikdo nežil. Vesničané se ho báli. Tvrdili, že každý kdo na tomto místě žil zemřel za záhadných okolností.

Jim ty řeči nevadili. Žili zde šťastně. Děti si hrávali na hřbitově či opuštěném starém hřišti opodál. Chodili do školy na návsi. Všichni to zde milovali. Rodina Cravelová zde měla klidný život tedy až do záhadné smrti jejich nejmladší dcery Luciany. Našli ji v louži krve na hřbitově u domu. Eleanor o několik měsíců po její smrti začala tvrdit, že vídá Lucianu ve svém pokoji nad postelí. Nikdo ji to ovšem nevěřil. No po půl roce od smrti Luciany našli mrtvou Eleanoru. Našli ji oběšenou ve svém pokoji na zaprášeném ztrouchnivělém hadru.

Potom za svými rodiči začali chodit dvojčata Dan a Wanon. S tím, že vídají své sestry na hřbitově a vypadají jinak. Prý je jejich zjev hrozně děsí. Tak se jejich rodiče schodli na tom, že se všichni zbláznili. Ale i oni začali v domě něco cítit. Ale dětem nic neřekli. Samy se začínali v domě bát. Ale něvěděli přesně proč ani čeho. Ale i oni tam větřili něco divného. Hlavně smrt jejich dětí byla divná.

Mnoho pohřbů. Už pohřbili dvě své dcery. Lucianu a Eleanoru. Jenže to byl teprve počátek všeho dění. Dvojčata Dan a Wanon zemřeli rok po Eleanoře. Do té doby zde bylo období klidu. Dana a Wanona našli na opuštěném hřišti omotané ztrouchnivělými provazy a břečťanem. Našli je uškrcené na prolézačkách. Takže další pohřeb dvou synů. To už jejich rodičům přišlo vážně divné. Začínali věřit v prokletí tohoto domu a místa. Vesničané sem ani nepáchli. Toto místo jim nahánělo hrůzu a tvrdili, že zde holduje sám Ďábel. Kdo by dal pozornost bláznivým vesničanům taky že? No asi zprvu nikdo co? Potom začala vyprávět jejich poslední dcera a též dítě Belatrix, že vídá své zesnulé sourozence jak na hřbitově tak na hřišti či přímo v domě a, že působí jako z hororu.

A, že jich bojí. Prý ji říkají, že bude další, že je na řadě. Rodina si tento dům upravila po svém a to co bylo rozpadlé opravili. Vlastně to zde nechali v původním stavu až na povlečení,ubrusy a koberce. Staré povlečení vyhodili a i některé ubrusy. Pár původních ubrusů si nechali. Norwael milovala šití a vyšívání takže si některé ubrusy upravila. Ona se svým manželem měli místnosti dole v prvním patře a úplně spodní část patřila všem. Jejich poslední žijící dítě Belatrix měla podkroví. A zbytek domu byl opuštěný. Norwael jeho žena začala trpět po ztrátě svých čtyř dětí silnými depresemi.

Tak se rozhodli si nějaké děti adoptovat. Tak si adoptovali tři chlapečky a dvě dívenky. Symona, Darwela a Paella. A Sylvielu s Aravel to byli dvě sestry. Sestry dostali pokoje v druhém patře každá jeden roh. Kluci dostali pokoje v prvním patře. A rodiče si vzali prostřední pokoj v druhém patře uprostřed domu. Každý pokoj měl svou koupelnu. A rodina začínala být zase šťastná. Své čtyři děti pohřbili u domu. Vybudovali si zde kamennou fontánu a dřevěný altánek se zahradou. Okolo domu vysázeli rudé a bílé růže. Dům začínal ožívat. V pachu smrti zde začínal být cítit život.





No ale ne na dlouho. Potom tak tři měsíce po adopci jim zemřela poslední dcera Belatrix. Další pohřeb. To už jejich máma nedávala. Tak se den po pohřbu oběsila v lese u domu. Ze ztráty všech svých dětí tam zešílela. Týden se neobjevovala doma. Její manžel ji pak našel v lese. Když šel kácet stromy na zimu. Zima se besprostředně blížila. Blížil se krutý mráz. Když ji našel v hustém potemnělém lese tak měl sto chutí si sekeru zaseknout do svého hrdla. Ale musel ten šok překonat kvůli adoptovaným dětem. Už mu nikdo nezbyl. Chtěl odejít za svou rodinou. Ale co by bylo s těmi adoptovanými dětmi? Snažil se nezabít. Odsekl provaz odhodil sekeru a odnesl její bezvládné tělo domů. Tam vykopal hrob a vložil její bezvládné tělo do vykopaného hrobu. Hrob zakopal. Potom ze starých prken sestavil kříž a zabořil ho do hlíny na její hrob.

Ořezal rudé růže a položil je na její hrob. Padl k zemi a z bolesti v hrudi dostal infarkt. Děti přišly ze školy a uviděli adoptivního otce jak bezehnutí leží na hlíně. Přiběhli za ním. Už byl studený. Rozběhli se rychle do vsi. Pohřební auto ho odvezlo do márnice a děti zkončili opět v dětském domově. A tak dům opět chátral. Od té doby byl padesát let opuštěný. A po dalších sedmdesáti letech náhle vzplanul. Nikdy se nezjistilo proč začal hořet. S plameny z domu vyhořela větší část lesa. Dům byl avšak opraven. Nikdo nevěděl proč ho tehdy nezbourali, ale pekelnou rychlostí byl celý opraven.

Už byl tak třista let starý. Byl obnoven. Nakonec z něj vznikl motel pro klidný odpočinek. Avšak jejich hroby tam stále byli i s indiánským pohřebištěm. Ale to o tomto domu není zdaleka vše. Tento dům a celkově vesnice mají mnohem temnější historii o které se už neví. Ale o té jindy. I když z pozemku vznikl motel tak zde lidé opravdu klid neměli. Několik lidí záhadně zmizelo beze stopy či zde více lidí z ničeho nic spáchalo sebevraždu.



Když dům najednou vzplanul tak struktura domu přežila a vznikl zde motel. Prostory byli přestavěny a v okolí vysázené nějaké nové stromy. Avšak klid zde opravdu nebyl. Nějaké lidi odsud záhadně zmizeli a jen málokdy se našli části těl po okolí. Takže motel byl nakonec zrušen kvůli velkému počtu úmrtí. Začalo se domu říkat Motel smrti či Dům smrti. Na dávnou rodinu se začalo postupně zapomínat a na pradávný příběh tohoto území se pozapomělo úplně. Avšak toto území a celkově dům má více starých příběhů a mnohem temnější historii než se zdá. Stalo se zde mnoho temných a krutých věcí. Toto území už zažilo mnoho zla. No něco na těch starých legendách bude, ale noví obyvatelé už je neznají. Se starými vesničany byli pohřbené i legendy a většina věcí co se zde děli a událi.

Když byl motel ještě otevřený tak se děli prapodivné věci. Hodně návštěvníků tvrdilo, že po nocích vídají nějaké přízraky či duchy nebo slyší kvílení a vrzání díky kterému nemohou spát. Nebo, že jim mizí věci. Byli zde i ty hroby, ale beze jmen. Po smrti poslední rodiny zde nic nezbylo či se o tom nevědělo. Většina věcí shořela při požáru. Avšak temnota zde opravdu byla. Občas někdo pronesl i v této době po těch staletích, že zde převládá sám Ďábel. Ti, kteří zde viděli přízraky a duchy tak brzy na to zmizeli či zemřeli.

Dům hrůzy a smrti s temnou minulostí. Bylo zde mnoho krve prolití a záhadných úmrtí. Dalo by se říci, že po smrti poslední zde žijící rodiny zde bylo čím dál veseleji. Mnoho temnoty a zla. Lidé se zde opět začali bát. Ani exorcisti a kněží tomuto místu nedokázali pomoci. Každý kněží a exorcista co se pokoušeli toto místo vysvětit a očistit skočili nakonec ze skáli nad domem. V šílenství spáchali sebevraždu.

Avšak 350 let starý pozemek má ještě zapomenutou chátrající část o které už dávno nikdo neví. K pozemku ještě patří dřevěný dům ještě starší než hlavní část pozemku. Respektive z domu už jsou trosky. Avšak je na takovém místě kde není vidět. A tento chátrající dům je velmi veselý. V podzemí domu je několik staletí stará kostnice. O tomto domu panenek nikdo neví a dál chátrá. Bývalo zde muzeum starých historických hororových panenek. Ano bývalo toto místo muzeum. Muzeum vydělávalo hodně peněz. Lidé sem hodně chodili na výstavy. Bylo to poutavé místo s hodně návštěvníkami. Majitel byl na tu dobu snad nejbohatší člověk široko daleko. Žil zde s rodinou poklidný život. Jen jednoho dne celý dům vzplanul a všichni zde uuhořeli při požáru.

A od této prapodivné tragédie dům chátrá. Rodina je pohřbena na tomto místě s useklýma hlavama. A jejich těla byla zasypána kamením a až pak zakopána v matce zemi. Od těchto dob se domu každý bál. Kdo se k němu byť jen přiblížil zemřel za divných okolností. Nikdy se nepřišlo na to proč dům vzplanul a to samé ani u hlavního domu onoho pozemku. Tento pozemek má i rybníky a většinu lesů okolo. Hodně smrti zde bylo. Nikddy nikdo nepřišel na to proč zde každý zemřel a zemře.

Od ssmrti poslední zde žijící rodiny umrtí na tomto pozemku neustaly. Přezdívá se mu Dům smrti. Z dávného Domu panenek je místo temnoty a smrti. V lesích pozemku jsou mokřiny,bažiny,močály. V močálech se už utopilo mnoho lidí i s koňmi když po nocích zabloudili. Sedláci z okolních vesnic, rybáři, obchodníci, pytláci. Bylo jedno kdo to byl vždy zabloudil na tento pozemek a též tu zemřel.



Pozemek se nachází na okraji vesnice jménem Valerra. Obyvatelé ve vesnici se pozemku vyhýbají a bojí se ho i lidí co tam žili. Ve vesnici kolují různé historky. Přes duchy k Ďáblu. Vesnická klasika, ale vše nejsou jen báchorky. Za každými řečmi něco je co jim dalo ku vzniku no ne? A tady je to stejné. Jelikož se nevyřešil jediný případ úmrtí,zmizení a každý na odlehlém pozemku tragicky zemřel začalo zde kolovat, že pozemek je prokletý či že v něm žiije sám Ďábel nebo že tam straší spálené zbytky panenek co vraždí lidi. Avšak každý kdo tam žil či tam zabloudil tak zemřel, tak nikdo pravdu neví. Není nikdo kdo by o pozemku mohl mluvit. Takže dům a pozemek jsou záhadou. Ale ve vesnici není jen Dům panenek, ale i chátrající Galerie smrti. Ale o té možná jindy.

Ale nikdo neví co se ukrývá pod pozemkem Domu panenek a pod částí vesnice ani ty hrůzy co se zde kdysi dávno děli. Histore už je zapomenuta. O té se už dávno neví. Děli se zde všelijaké zrůdné věci. Ale ty už si dávno nikdo nevzpomene. A možná je to dobře jinak by zde byla vesnice duchů. S největší pravděpodobností. Temná a krutá minulost a celkově historie až zamrazí. Byl ponurý chladný podzim. Déšť padal k zemi. A mlhy jsou huusté. Ale celkově lidé jsou zde podivní snad jako by ani lidmi nebyli.

Lidé zde padali jako mouchy. Ale vesnice tak divná nebyla ta byla relativně normální až na onen pozemek. Ať už byla vesnice sebedivnější tak rozhodně nebyla až tak divná jako Dům panenek a hlavního domu. I když byla trochu jiná než ostatní vesnice tak na jinost pozemku vážně neměla. Ano občas se zde potulovali podivíni především kolem místí hospody, ale byli cizí. Nebyli odsud a nikdo je tu neznal.

O místnosti číslo 13 už dávno nikdo neví. Ani o podzemí pozemku. Pod Domem panenek a celkově pod tímto pozemkem se ukrývá místnost č.13 a podzemní prostory na, které se dávno zapomělo. Kdysi zde bývala psychiatrická léčebna a dělali se zde pokusy na lidech. Tyto podzemní prostory mají ještě temnější minulost než pozdější pozemek. Mnoho malých dětí zde bylo zavražděno. Na pacientech se prováděli různé pokusy, především jedů. Či zde pacienti byli znásilňovány či krutě mučeni. Každé malé dítě mělo svoji jednu panenku. V místnosti č.13 byli děti upalovány či udušeni plyny různých druhů. Mnoho malých dětí zde zemřelo. Po dětech zbyli jen ony panenky. Ano tyto panenky byli později v onom muzeu, ale příběhy těch panenek nikdo neznal. Dětem byli uřezávány prsty či byli páleny petrolejem. A ty těla co neuhořeli byli házeny do sklepů a zamykány za obrovské těžké dveře. Těla tam poklidně hnila.

Avšak jejich panenky se jednoho letního dne náhle vytratily. A nikdo je nenašel. A když vrahové náhle zemřeli tak prostory začaly chátrat. No a pár dní po tom prostrory zasypala hlína při sesunu půdy z kopců. Půda zarostla stromy a zelenou trávou s mechem a barevnými květy. Tři roky potom zde byli postaveny dva domy. Jeden veliký u hřbitova a jeden menší více odlehlý. Na místě aby nebyl vidět kvůli soukromí a klidu. A v lesích od pozemků chátral starý opuštěný chrám ve kterém se kdysi provozovali satanistické obřady, oběti či černé mše, ale chrám při budování pozemku dávno nestál.

Z chrámu zbylo jen pár kamenů. Když byli postaveny ty dva domy tak půl roku po tom co zde žila ona první rodina tak pán domu najednou jednoho rána našel hromadu starých panenek před menším domem. Nechápal kde se tam najednou objevili, ale bylo dost. Tak se rozhodl vytvořit z menšího domu muzeum. Dům od té doby nesl název Dům panenek.

Ona ano ona. Měla dlouho v hlavě nápad. Jelikož se zajímala o umění a historii umělců tak ji napadlo založit galerii. Jen do této investice nechtěla jít sama. Ale to je pochopitelné né? Nakonec se přihlásil její nejlepší přítel. Nápad ho nadchnul a líbil se mu. A tak vznikla galerie především s historickými obrazy a občas i s něčím z vykopávek. Jednou tam byl i sám Tutanchamon dovežený přímo z Egyptu. A s ním i nějaké vykopávky z pyramid. No ten kdo se zajímá o magii a historii tomu dojde, že přímo Tutanchamon a vykopávky jsou veselé. Třeba kletby starého Egypta a pyramid. Staré ochrané kletby tak nějak působí stále i v těchto dobách. A především egyptské symboly jsou hodně silné a účiné. Celkově magie starého Egypta je ta nejmocnější a nejsilnější. Občas není radmo si s tím zahrávat. Spíše nikdy když to neumíš a víš o tom hovno.

Galerie byla hodně navštěvovaná především když zde byla výstava egyptských vykopávek s mrtvolou Tutanchamona. No a tak nějak vznikl název veřejnosti Galerie Smrti avšak to byl jen začátek. Měla hlídat Tutanchamona ve skleněné vytríně v osamělé vytríně. Byla už noc a ona byla na hlídce na noční a omylem díky únavě zavadila o vytrínu a spadla do ní. Sklo se rozletělo po místnosti a začal houkat alarm. Přiběhla ozbrojená hlídka a vytahovali ji z vytríny. Byla celá pořezaná do masa. Nakonec zemřela v nemocnici. Galerii se začalo přezdívat Galerie Smrti.

Po smrti zakladatelky galerie byla tato galerie zrušena. Jenže každý kdo byl na výstavě Egypta postupně zemřel za záhadných okolností. Dům byl potom všem zbourán. Srovnám se zemí. Avšak na tomto místě dodnes stojí starý pomník. A dodnes sem lidé chodí a zapalují svíce za mrtvé.



Avšak jednou zde žila žena, které se lidé báli. Měla mnoho koček a netopýry. To ještě na tomto místě nestál Dům panenek, ale stará chajda. Byl počátek jedenáctého století všude morové epidemie, smrad a špína, výkali po ulicích se smrdutou močí, všude samé nevyléčitelné nemoci. V této době neexistovali ještě kanalizace ani pořádné léky. Takže lidé padali jako mouchy. Ta žena byla léčitelka a vyznala se v bylynách, Žila v malé chajdě v lese u rybníku. A též uměla to co jiní ne a viděla to co jiní ne. Pár lidí se u ní nechalo léčit ze smrtelných vážných nemocí a ona je vyléčila. Též vyráběla účiné ochrané amulety pro tehdejší obyvatele. Pomáhala lidem se vším možným. Občas i vymítala různé démony z jejich obydlí. Lidé ji začali milovat byla jediná kdo uměl pomoci. Ano byla to čarodějnice, ale taková co lidem v té době pomáhala.


No jo jenže se rozšiřovala víra a křesťanství. Pověrčivot se rozšiřovala s vírou. Lidé začali šílet s vampirismem, vlkodlaky, démony, čarodějnicemi a především s biblí. Ano s tou jejich podělanou vírou a debilní knihou a vše co se lišilo a nesplňovalo ty žvásty z bible bylo v tu chvíli nečisté a spojené z Ďáblem. A též jakmile se u někoho projevili nějaké magické schopnosti musel být zabit a očištěn od Ďábla a démonů. A tak propuklo šílenství ve jménu Boha a víry. Podezřelí odlišní lidé se začali upalovat na hranicích či se jim začali usekávat hlavy a srdce bodat kůly a pak též upalovat. Ze začátku tu bylo díky víře a potom kvůli závisti, nenávisti, majetkům, penězům.

A co tak asi ta žena? Ukrývala se v lesích, protože věděla, že bude jedna z prvních. Byla svou mocí proslulá široko daleko. Nějakou dobu přežívala v jedné jeskyni. Jasně, že už byla hledána široko daleko. Nějakou dobu se ji dařilo být ukrytá jen jednou když byla ve skalách tak ji chytli a odtáhli na hranici a těsně než ji podpálili vznesla kletbu "Od mé smrti na tomto místě každý kdo sem vkročí zemře bolestivou krutou smrtí tak jak jsou krutá vaše srdce!" a vzplanula.



Tato žena toto místo proklela. Avšak na jeji kletbu se pozapomělo od těch dávných časů. Každý kdo na toto místo vkročil opravdu zemřel bolestivou krutou smrtí a platí tato kletba do dnes. A též ty malé děti zde straší a vraždí v podobách svých panenek. Duše těch malých nebohých dětí vraždí uvězněny v malých starých panenkách. Dům panenek vznikl když starý muž našel ony panenky před svým domem tak je vystavil v domě panenek. Avšak každý kdo na tuto půdu vkročí zemře. Jak díky oné staré kletbě tak i díky vraždám malých dětí. Jejich duše jsou na tomto místě uvězněny a nemohou odejít na onen svět a tak díky krutosti lidských srdcí díky, kterým zemřeli se jejich duše mstí lidem. Každému kdo sem vstoupí. Ano mstí se lidem stále za zrůdné činy co se jim přihodili. Lidská srdce jsou tak chladná a krutá. Mohou si za to sami, že byli prokleti. Toto místoje opuštěné, ale tyto duše tu stále žijí. Budou zde až navěky věků. Nemohou odtut odejít a tak tu žijí v bolesti a utrpení na tomto lidském světě. Tyto duše jsou s tímto místem spoutány kletbou. Jsou sami prokletí už jen tím, že zde za násilných činů zemřeli.

Toto místo k sobě přitahuje lidi. Je to hodně magicky nabité místo. Zemřelo zde mnoho neviných i viných lidí. Toto místo je jako magnet lidé sem prostě zabloudí. I vesničané co žijí v okolí tu umírají i když se tomuto místu snaží vyhýbat tak sem zabloudí a potom na pozemcích uhynou budto v močálech, bažinách, lesích či jezeru. Každý zde zemře. Je jednou za jak zrůdných a krutých úmrtí. Toto místo žije samo o sobě a uvězněné duše zde nikoho z lidí nechtějí. Tyto duše jsou nenávistné k lidem za to co jim udělali. Ano zaslouží si pomstu. Avšak každý kdo zde po staletí zhynul je zde též uvězněm. Obrovské množství duší které jsou proklety. Život sám o sobě. Dalo by se říci, že tyto duše zde žijí. Ano toto území je jejich domov. Nekonečné uvěznění v utrpení a mukách vše co prožívají dávají lidem vyžrat.

Lidé zde padají jako mouchy. To byl lidem čert dlužen. Ano občas se zde otevírá brána do hlubin Abbysu neboli pekla. Brána do samotného pekla. Sám Satan zde chodí ve svém zjevu a užívá si tu sladkou temnoto. Rádi zde děsí lidi a krutě je mučí než zemřou. Každá duše lidská zde patří Satanovi. Který tyto duše mučí. Díky prokletí a velkému úmrtí zde vznikla brána pekelná a tudíž toto prokletí nikdy nezanikne a bude věčné až dokonce věků.
 


Křišťálová koule

2. října 2017 v 18:59 | Admin osobně |  Mistika
Křišťálová koule je hladká koule obvykle vyrobená z křišťálu nebo ze skla, které jsou přisuzovány jasnovidecké schopnosti. Je známá také pod názvem věštecká koule. Podobný účel má také nádoba s vodou nebo samotná vodní hladina.

Historie:
Keltské kmeny, žijící na území Velké Británie již od 2000 př.n.l, byly sjednoceny kněžstvem známým jako druidové. Druidové byli jedněmi z prvních, o kterých víme, že k věštění používali krystaly. Druidské náboženství vykazuje jisté podobnosti s náboženstvím stavitelů megalitů v dávné Británii, proto je možné, že zvyk používání křišťálů k věštění přišel od nich.
Později ve středověku (500 - 1500 n.l.) kouzelníci, čarodějové, spiritualisté, cikáni a všechny další druhy věštců používali krystaly, aby nahlédli do minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.
Díky své průhlednosti byl k věštení často používán beryl. Skotští horalové nazývali tyto krystaly "kameny moci." Přestože byly první křišťálové koule vyrobeny z berylu, později jej nahradil pravý křišťál, který je ještě čirejší.

Věštění:
Při věštění věštec sleduje v krystalu (resp. ve vodní hladině) obrazy, které pak interpretuje jako významné informace. Ty pak pomohou učinit důležitá životní rozhodnutí (např. v lásce, sňatku, cestování, obchodu atd.).
Pokud je při věštění použit krystal nebo jiný průhledný materiál, mluvíme o tzv. krystalomancii nebo věštění z krystalu.

Kříšťálová koule v protovědě:
Dr. John Dee (13. července, 1527 - 1608 nebo 1609) byl britský matematik, astronom, astrolog, geograf a rádce královny Alžběty I.. Velkou část svého života zasvětil alchymii, věštectví a hermetické filozofii. Byl znám tím, že při své práci často používal věštění z křišťálové koule.

Kříšťálová koule v iluzionismu:
Křišťálové koule jsou populární rekvizity používané při mentalistických tricích prováděných iluzionisty. Trik, při kterém dokáže iluzionista zodpovědět otázky publika, je známý jako "čtení z křišťálové koule". Jeden z nejslavnějších iluzionistů 20. století, Claude Alexander, byl často nazýván "Alexander the Crystal Seer."

Reeker

2. října 2017 v 17:57 | Admin osobně |  Recenze
Horor Reeker (Na půl cesty) se mi už na začátku začal líbit. Hned prvních pár minut po začátku přichází první leknutí. Když budu přehlížet celkem zřetelné filmové chyby a nesmysly, tak je to celkem dobrý horor. Průběh je děsivý a příběh dobrý. Reekera hodnotím na 85%.
Tady odkaz na film:
https://www.onlinefilmy.net/na-pul-cesty/